Můj život
Celá má historie začala, když jsem se narodil v Brně na Obilňáku. Samozřejmě myslím v té porodnici, byla by hloupost se rodit na náměstí, když je porodnice takto blízko. Možná by to byla rebelie proti neosobnímu porodnickému systému, no v té době jsem do toho ale rozhodně neměl co kecat.
Stejně jak jsem se v tom Brně narodil, tak jsem tam taky i žil. Odchodil klasický školní systém, pak nějaké to osmileté gymnázium, až jsem stál před rozhodnutím. Kam na vysokou. Psychologie mě táhla, každý mi ji ale rozmlouval a já ještě ani sám pro sebe nevěděl, jestli ji chci studovat. Ale když ne psychologie, tak co? Přihlášky jsem měl všude, kde nebyla potřeba dlouholetá příprava (jako umělecké, pěvecké a divadelní obory) což mi osekalo výběr zajímavých oborů na spotřební chemii, zahradní a krajinářskou architekturu a management cestovního ruchu.
No, a tak jsem se ocitl na rok a půl na ekonomickém oboru. Díky tomu občas z hlavy vyštrachám užitečnou ekonomickou informaci, nebo alespoň vím, jak se to dělá „tradičně“ abych věděl, co udělat jinak. Vlastně mi to umožnilo balancovat mezi oceňováním lidí za jejich práci a bankrotem společnosti kvůli příliš vysokým platům. No a samozřejmě mi to poskytlo spoustu alkoholického tréningu.
Dokonce tolik, že jsem po zrušení studia chtěl být skvělý a úspěšný barman. Jako barman se ale uplatní kvalitně jen ten, kdo dává do svého zaměření celé své srdce a čas. Ale časem jsem si vzpomněl, že tu je ještě psychologie, u které to funguje stejně. Jelikož jsem psychologii chtěl víc, tak jsem se tam i přihlásil. Dokonce i bez praxe a velké přípravy jsem se dostal do toho půl procenta, které se přijímalo.
Možná to bylo dost díky motivaci, kterou jsem uvedl. Upřímně jsem totiž řekl svůj příběh, kdy jsem se okolo začátku puberty rozhodl, že nechci být rozmazlený a stydlivě uzavřený introvert. A tak jsem na sobě šest dalších let pracoval. Nakonec se mi dost amatérskými metodami povedlo dosáhnout změny, a tak jsem objevil tu sílu, kterou jsem v sobě měl. Věřím, že ji v sobě má každý, a že ji v sobě dokáže objevit i takto „amatérsky“.
A tak jsem chtěl jít na psychologii, abych se naučil, jak pomoci lidem tuto sílu objevit sami v sobě. Původně jsem měl na mysli samozřejmě klasickou psychoterapii, což až teď vím, že je trochu jinak.
Tak jsem ale hezky studoval, zkoumal, zkoušel a pracoval na sobě, vše ve jménu klasické pozitivistické vědy. Časem mi ale docházelo, že tohle škatulkování a průměrování není to, co bych chtěl rozvíjet. Prostě nepotřebuji kategorie na lidi. Stejně se mi ale tuto druhou školu studovalo dobře, napodruhé to často bývá o dost čistší práce. Když se samozřejmě člověk dostatečně poučí z prvního pokusu. I tyto stránky jsem stavěl nadvakrát.
Mezitím se stalo všechno to, co je v mé první knize, a po tom přišel čas se zajímat o několik samostatných oborů abych příběh mohl samostatně vydat v knize. Nikam jsem nespěchal, takže jsem se v každém oboru docela dobře vyučil. A co na mě bylo moc, na to jsem najal experty. Například díky bohu, že existují účetní! Do jejich oboru bych asi nikdy nechtěl plně pronikat.
O knize už víte, plánovaná budoucnost (nebo minulost, záleží, kdy tuto zpověď čtete) obsahuje studijní rok v USA, státnice (a tedy titul Mgr.), a snad i doktorské studium a další knihy. Možná dojde i na tvorbu v jiných uměleckých odvětvích, ale to by bylo už věštění. Jasné ale je, že budu dělat něco pro lidi, něco pro přírodu a také něco pro sebe. Vážit si i sebe sama je totiž hodnota, která je pro každého důležitá, a přitom ve zdravé míře (ani moc, ani málo) neuvěřitelně vzácná.
To by zatím bylo, třeba příběh doplním, a třeba ne, každopádně se na mě nezlobte, kdybych se k tomu i pár let nedostal, plánuju tolik věcí, že na to asi opravdu nebude čas.
Karel Kylián
1. 7. 2019